Reakce na lži Věry Čáslavské uveřejněné v Reflexu č. 3, 21.1.2010

 

Reakce na lživý rozhovor s Věrou Čáslavskou, uveřejněný v časopise Reflex dne 21.1.2010. Komentáře k vyjádření paní Čáslavské jsou v textu značeny tučně.

Šestnáct let jsem mlčela. Před pěti lety jsem sice svolila k rozhovoru pro jeden magazín, ale na úplně jiné téma. Za posledních šestnáct let intenzivního mlčení jsem pochopila, že stáhnout se do ústraní a mlčet je sebezničující, přestože jsem mlčela a respektovala památku zesnulého, neustále jsem byla na pranýři - příbuzní mého bývalého manžela mě i mého syna napadají dodnes.

Věra Čáslavská lže i v takové banalitě, že údajně „16 let mlčela". Není to pravda. Dávala rozhovory a svá vyjádření bezprostředně po útoku na Josefa Odložila, po jeho smrti, během soudních procesů v letech 1994-1996 a i poté. Navíc lže i v tom, že, cituji : "Před pěti lety jsem sice svolila k rozhovoru pro jeden magazín, ale na úplně jiné téma...".

Předně - rozhovor neposkytla před pěti lety, ale byl otištěn v květnu 2007 a tak jako v rozhovoru v Reflexu se neštítila ani v rozhovoru pro magazín MF Dnes dotýkat cti mrtvého otce svých dětí. Dále tvrdí : „Příbuzní mého bývalého manžela mne i mého syna napadají dodnes".

To je naprostý nesmysl, na zlovolné lži paní Čáslavské příbuzní vždy jen reagují. Mediální zájem rozpoutala právě ona sama nesmyslnými a nepravdivými tvrzení o příčinách pádu Josefa Odložila. Ty byly otištěny v Blesku a Lidových novinách dne 18.8.1993, kdy novinářům tvrdila, že „její bývalý manžel 7. srpna 1993 upadl na dlažbu a poranil si mozek". Jakékoli cizí zavinění popírala. Na tuto nehoráznou lež, kterou uvedla v rozhovoru pro magazín MF Dnes, reagovala 20.8.1993 Eva Odložilová, manželka Josefa Odložila. A tak to pokračovalo v podstatě až dosud.

Řekla bych, že se s tím vyrovnával celý život, a navíc špatně. Bylo to vidět po našem návratu z Mexika - Pepíkova rodina se tehdy rozhodla, že se v Otrokovicích, kde se Pepík narodil a kde žila i jeho sestra Miloslava Ševčíková, matka ředitele Memoriálu Josefa Odložila a Liberálního institutu Miroslava Ševčíka, uspořádá ve společenském domě velikánskou slávu a uvítá návrat úspěšného rodáka. A to se stalo. Jenomže během besedy všichni návštěvníci kladli otázky jenom mně a Pepík vedle mě seděl jako opařený. Bylo mi to strašně trapné, tak jsem se po půl hodině divákům omluvila s tím, že musím vyřídit nějaký důležitý telefonát a na chvíli se vzdálit. Byla to ode mne taková malá finta, aby se mohl taky trochu zviditelnit...

Stejnou lež, kterou uvedla pro rozhovor MF Dnes, který vyšel 3.5.2007, uvádí i v rozhovoru pro Reflex z 21. ledna 2010 ohledně besedy pořádané v rodišti Josefa Odložila. Skutečnost je taková, že tehdy olympionici jezdili po besedách po Československu. Jednou z nich byla i beseda v Otrokovicích. Není pravda, že by ji pořádala rodina Josefa Odložila, jak tvrdí paní Čáslavská. Tehdy to ani nebylo možné. Organizátorem byla TJ Jiskra Otrokovice. Věra Čáslavská z této besedy nikam neodcházela, navíc Josef Odložil neodpovídal sám, besedy se účastnili i další slavní sportovci - olympionici, rodáci z Otrokovic.  Kdyby se vymluvila na telefonát, jak naivně tvrdí, nikdo by jí tehdy nevěřil.  Asi zapoměla, že telefony v té době byly vesměs jen na poště.

Nebyl moc dobrý otec, děti se mu spíš vyhýbaly. Moc se o ně nestaral, nevychovával je, raději dával přednost svým kamarádům. Ale je pravda, že nás občas postavil do latě, nezřídka padla nějaká ta rána. Hlavně Radku hrozně třískal. Ve dvanácti ji udeřil tak, že musela být hospitalizována s těžkým otřesem mozku a poškozeným očním pozadím. Měl štěstí, vlastně oba měli štěstí, že měla tak tvrdou hlavu a nedopadlo to tragicky... On byl zkrátka děsný cholerik, což měl po svém otci - ani za to snad nemohl, to jsou prostě geny. Vždycky chtěl kluka, takže byl strašně zklamaný, když se narodila dcera; ani nebyl doma, když přišla na svět. Nakonec se syna dočkal...

To, že Josef Odložil začal pít během jejich manželsví, jí mohou věřit pouze lidé, kteří ho neznali. Opak je pravdou. V tomto ohledu byl až asketou. A v pozdější době pil střídmě, tak, jako pije běžná populace. Věra Čáslavská píše, že děti nevychovával a dával přednost svým kamarádům.  Není to pravda. Velmi dobrý vztah k dětem měl i přesto, že se rozvedli a přesto, že  Věra Čáslavská neumožňovala Josefu Odložilovi běžný vztah k dětem. To, jaký měl vztah k dětem, dokumentují i dopisy, které psal např. Martinovi (dopis 1.8.1991) .

Čáslavská píše, že když se narodila dcera:  „ani nebyl doma, když přišla na svět". Tvrzení paní Čáslavské je potřeba dát do souvislostí. Josef Odložil byl členem Dukly Praha a musel odjet na základě vojenského rozkazu na II. letní spartakiádu spřátelených armád. Dne 4.8.1969, kdy se Radka narodila, běžel v Kyjevě na Ukrajině závod na 1500m a zaběhl čas 3:50,6. Tento fakt dokládá startovní i výsledková listina ze závodu (viz. odkaz).

...musela jsem nějak živit rodinu, když Pepík přestal na své děti platit. Výživné dceři po rozvodu začal posílat až ve chvíli, kdy mu to nařídil soud - 300 korun měsíčně. A to jí ještě na ústřižek do zprávy pro příjemce vždycky připsal: „Peníze za špinavost a chamtivost, nikdy ti nepřinesou štěstí. Táta." Dodnes je má schované.

Další lží je,  že Pepík přestal na své děti platit. Faktem je, že chtěl, aby dcera Radka, která mimochodem studovala neúspěšně několik let první ročníky různých vysokých škol, se více soustředila na studia a podmiňoval placení výživného jejím studiem.

To je naprostá hloupost. No uznejte sám - copak vy byste si jel se svým dítětem něco vyříkávat na diskotéku?! Takouvouhle verzi by snad nevymyslelo ani dítko školou povinné! Napadá vás méně vhodné místo pro spory mezi otcem a synem? Nehledě na to, že tenhle incident se odehrál v srpnu a Martin maturoval až v září - kvůli těžkému zranění kolena, které se mu přihodilo na Nový rok 1993 na lyžích. Musel absolvovat několik náročných operací a odstranění všech těch šroubů a drátů z nohy připadlo zrovna na období maturit, takže zkoušky z prvních tří předmětů složil v řádném termínu, akorát dějepis si přeložil až na září. Zkoušku absolvoval za jedna. Mezitím se ovšem odehrál ten nešťastný incident...

Josef Odložil se s Věrou Čáslavskou setkal 6.8.1993 po 21. hodině na rekreačním středisku Venuše v Bělé pod Pradědem.  Do večera opravoval svou chalupu, aby tam mohl pobývat se svou novou rodinou. Při odjezdu z chalupy se stavil právě na tomto středisku, kde s tehdejším vedoucím střediska p. Javoříkem projednával postup možného vytvoření sportovního a výcvikového centra právě z objektu Venuše. Věra Čáslavská tam byla se svou kamarádkou paní Charouzovou. Věra  Čáslavská tvrdí  ve svém rozhovoru, že byl nesmysl vyříkávat si se synem něco na diskotéce. Přitom pár desítek minut před tím, než Josef Odložil na diskotéku přišel, mu ona sama sdělila, kde Martin je a ať si jde za ním. Viz svědecká výpověď ze soudního procesu.

Josef Odložil pak jel z Venuše na chatu ke svému příbuznému a cestou se osudově stavil U Cimbury, kde byl Martin na diskotéce.

Martin byl podmínečně vyloučen ze studia z gymnázia Nad Štolou dne 9.3.1992 (důtka 4.10.1990, důtka 31.5.1990, důtka 16.4.1991, podmínečné vyloučení 9.3.1992).

Od školního roku 1992 - 93 přešel pak na jinou střední školu (žádost o přestup), kde se mu nepodařilo složit maturitu v předepsaném termínu. To byl důvod Josefa Odložila k rozhovoru s Martinem, se snahou pomoci mu dokončit školu.

O jeho „úspěších" a chování při studiu na škole svědčí i studijní výkaz (viz dokument), nebo protokol o napadení učitele tělocviku (viz dokument, lékařská zpráva).

Ponechme stranou, proč otec dvou malých dětí, z nichž tomu mladšímu bylo jen málo přes rok, není raději doma se svou mladou ženou, ale běhá kolem půlnoci opilý po diskotékách. Ale on za svým synem rozhodně nešel, vždyť ani sám Martin nevěděl, jestli na nějakou diskotéku vůbec půjde. Setkání tak byla jen pouhá náhoda! Podle svědků totiž dorazil Pepík autem do hospody už značně opilý; vím dobře, že hodně pil už v dobách, kdy byl mým manželem. Zaparkoval, šel k výčepní a chtěl nalít, ale byl už údajně tak zmožený alkoholem, že mu obsluha další pití podat odmítla. A protože hned ve vedlejším sále byla diskotéka, vešel dovnitř; snad s představou že parket je jeho. Podle některých svědků začal obtěžovat jesenické dorostenky, holky kolem šestnácti let. A zvlášť  jedna se mu tam zalíbila, pořád prý do ní něco hučel a otlapkával ji. Bohužel tam byla se svým přítelem, jakýmsi Jaroslavem Lieskovjanem - tak mi to alespoň řekli někteří účastnící diskotéky. A když tu dívku nepřestával obtěžovat, její přítel se naštval, strčil do něj - to byl bohužel impuls k celé té hospodské rvačce" Jenomže můj bývalý muž vyloženě nesnášel dotyk - stačilo, aby se ho nepatrně dotkl, a už jste ji koupil.

Podle obsluhy restaurace u Cimbury si Josef  Odložil objednal nealkoholický nápoj. Do restaurace přijel kolem půlnoci. Smrtící ránu obdržel v 0.30 hod. Ať si čtenář udělá obrázek, zda vůbec může dojít ke všemu, co paní Čáslavská tak barvitě popisuje. Žádné jesenické dorostenky nebyly obtěžovány. Žádná ze svědkyň nic takového nepřipustila. Ani jedna neřekla , že by ji „otlapkával"

Co se ale stalo během této půlhodiny bylo to, že Martin Odložil vyšel před restauraci a podle svědků, včetně výpovědi jeho přítelkyně Moniky Špiriakové, Martin „obešel" auto svého otce a kovovým předmětem ho poškodil . Tato svědkyně tvrdila:  „Já jsem neviděla, že by pan Odložil strčil do dívky Lieskovana". Jiná svědkyně říkala: „Mne konkrétně Odložil starší vůbec nijak neobtěžoval". Sama přítelkyně Lieskovana říká : „Při tanci s Lieskovanem jsme se vzájemně nedrželi. Tancování bylo plynulé. Vím, že v průběhu tance do mne můj partner nenarazil, byli jsme od sebe dost daleko, pan Odložil mne neobtěžoval."

Jiná svědkyně říkala:  "Chování pana Odložila bylo normální".

Všechna  tvrzení paní Čáslavské jsou výplodem duševně nemocného člověka.  Byla to ona, která již 7.8.1993 ráno obcházela svědky a přemlouvala je, aby svědčili ve prospěch Martina. Na falešném svědectví a nepravdivé výpovědi Martina byla postavena i celá konstrukce obhajoby.  Policistům ČR dne 7.8.1993 v 1:05 Martin sdělil, že nezná data svého otce ani kde v současné době bydlí. V době pádu byl ve vedlejší místnosti.  Ve své výpovědi na Policii ČR ze dne 7.8.1993 v 11.30 hod tvrdil, že jeho otec „byl z ničeho nic na zemi a byl v bezvědomí" .

Ve výpovědi ze dne  9.8.1993 v 15:05 Martin Odložil uvádí:  „V době kdy jsem jej já viděl ležet na zemi, tak já osobně jsem byl na parketu, tančil jsem, najednou mne něco nebo nějaký zvuk přiměl otočit  a v tuto dobu jsem viděl, že pan Odložil leží na zemi. To jsem byl od něho na vzdálenost asi tak 4 metry. To jsem byl v tuto dobu otočen při tanci bokem, k hudbě jsem byl zády, prostě tancovalo se. Pak jsem viděl pana Odložila ležet na zemi." Až později připustil, že smrtelný úder dal svému otci sám.

Údajně na toho chlapce zaútočil, snad mu i jednu vrazil. Ten mu pak v potyčce uštědřil dvě tři rány pěstí do obličeje, což sám Lieskovjan přiznal při vyšetřování a potvrdil i při soudním přelíčení! Rvačka pak pokračovala tak, že Josef rozdával kolem sebe rány hlava nehlava a v jistém okamžiku vystřelil pěstí i do Martinova obličeje, ale ten naštěstí ucuknul. Stačil mžik a ten, kdo by dnes nemusel být mezi živými, mohl být můj syn. Josef byl totiž tak opilý, že svého vlastního syna vůbec nepoznal. Patolog později Pepíkovi objevil na mozku cysty staršího data, nemluvě už o tom, že trpěl ortostatickými šoky, které umocňuje alkohol. To u soudu písemně doložil i skvělý atlet a Pepíkův dlouholetý kamarád Tomáš Jungwirth - většinou spolu na soustředěních spávali na jednom pokoji. Vyprávěl, že se v roce 1968 v Arménii Pepík jednou trochu víc napil, načež najednou spadl jako podťatý a zůstal ležet. Jungwirth z toho byl úplně vyděšený, chtěl zavolat nějakou pomoc, ale Pepík se za chvíli probral a svého běžeckého kolegu uklidňoval: „To nic, to byl jen ortostatický šok, ten už jsem párkrát měl..." Těžko tedy říct, co přesně se tu osudnou noc na diskotéce odehrálo, kdo a co konkrétně způsobili Pepíkovu smrt - Lieskovjan mu mohl svými údery způsobit otřes mozku, a tím narušit rovnováhu a pohybovou koordinaci, mohl nastat i ortostatický šok a můj bývalý manžel mohl padnout na dlážděnou podlahu a udeřil se do hlavy. Ale pravdou bohužel je, že poslední, kdo se ho dotkl, byl Martin.

Věra Čáslavská tvrdí, že „Josef byl tak opilý, že svého vlastního syna ani nepoznal." Z výpovědi například paní Mušecové, s kterou Josef Odložil mluvil pár minut před příchodem na Cimburu, jasně vyplývá: „ Mně se zdál  zcela normální, střízlivý."

MUDr. Jiří Staňa, který Josefa Odložila ošetřoval jako první, říkal: "Z jeho dechu alkohol cítit nebyl." To jenom paní Čáslavská, která ten večer popíjela na rekreačním středisku Venuše, může věřit svým tvrzením.

Věra Čáslavská se odvolává na tvrzení léčeného alkoholika Tomáše Jungwirha, které sepsal v kanceláři obhájce Martina Odložila, nechvalně to proslulého, trestně stíhaného a ve vazbě pobývajícícho JUDr. Teryngela.  Toto prohlášení Tomáše Jungwirtha vyvrátil tehdejší účastník soustředění v Arménii, trenér obou závodníků Aleš Poděbrad. (viz dokument) . Tvrzení Věry Čáslavské o tom, že za smrt Josefa Odložila mohou jakési  pseudocysty, je až zvrácené a je vyloučeno znaleckým posudkem prof. Hanzala, revizním znaleckým posudkem brněnského Znaleckého ústavu a celou řadou dalších znaleckých posudků a svědeckých výpovědí (vyjádření MUDr. Eduarda Zvěřiny, vyjádření plk. Ing. Karola Janouška, vyjádření pplk. Jiřího Pilbauera, vyjádření plk. PhDr. Rudolfa Marka, vyjádření plk. Josefa Tomana).

Bohužel v hospodě tehdy nebyl telefon a mobily ještě skoro neexistovaly. Martin a jeho kamarádi sháněli po celé vsi někoho, kdo by zavolal sanitku, ale nikdo jim ve tři ráno neotevřel. A když sanitka nakonec přijela, nastalo děsné martyrium s převozem - napřed Pepíka odvezli do Jeseníku, odtud kolem inkriminované hospody až do Šumperka, kde konzilium lékařů rozhodlo, že musí být operován v Olomouci. Možná by bylo zajímavé spočítat množství kilometrů a čas, který uběhl, než se pacient dostal na operační sál.

Paní  Čáslavská lže i v dalších banalitách. Martin srazil svého otce v 0.30. Záchranná služba přijala hlášení 0.45. Již kolem jedné hodiny byla na místě záchranka a zasahující lékař.  Není pravda, že to bylo „ve 3 ráno". Není pravda, že Josefa Odložila odvezli napřed do Jeseníku, jak uvádí paní Čáslavská. MUDr. Staňa rozhodl o okamžitém převozu do Šumperka a následně do Olomouce.

Martin školu opustil sám od sebe, byl už strašně unavený všemi těmi tlaky, jež se snažily dosáhnout jeho odchodu z fakulty. Vím dobře, že někteří lidé intervenovali u tehdejšího děkana Milana Kindla a snažili se ho přesvědčit, že není možné, aby na právech studoval takový zločinec. Martin ovšem plnil veškeré své studijní povinnosti, dokonce už měl napsanou diplomovou práci na téma organizovaného zločinu, kterou mu konzultoval dnešní senátor JUDr. Miroslav Antl. Opakovaný tlak příbuzných na vedení školy však způsobil, že to Martin nakonec sám vzdal.

Martin ani po téměř deseti letech "studia" nebyl schopen splnit své studijní povinnosti. Žádný nátlak na jeho odchod ze školy vykonáván nebyl a ani byt nemohl. Je to jen další výmluva Čáslavské.