Reakce sester Josefa Odložila na další lži Věry Čáslavské uveřejněné v Reflexu č. 4, 28.1.2010

 

Gymnastická sláva - tu uznáváme, ať si ji užívá. Ať nemá strach o zviditelňování Josefa Odložila. On se dost zviditelnil stříbrnou olympijskou medailí z Tokia. Dodnes po Zátopkovi jediná olympijská medaile na běžeckých tratích.

Ať tu svou slávu nešpiní tím, že pomlouvá Josefa Odložila - otce svých dětí. Josef nežil ve vzduchoprázdnu, měl své trenéry, nadřízené, spolupracovníky a ti všichni ví jestli to byl opilec a násilník, nebo čestný, pracovitý a charakterní člověk, milující své děti. Lživé historky o stavění do latě a ranách nebo dokonce zranění Radky patří mezi zákeřné a podlé.

U porodu dcery nemohl být, protože reprezentoval ČSSR v zahraničí. Po celou dobu manželství se o rodinu vzorně staral a i po rozvodu toužil se s dětmi stýkat, ale to mu nebylo umožněno. Na Martina platil celou dobu, na Radku krátce přestal platit v době, když po 5-ti letech studia na FTVS UK byla pro neplnění studijních povinností vyloučena z 1. ročníku. To se opakovalo i na medicíně, kam ji Věra Čáslavská dostala bez přijímacích zkoušek. Radka byla znovu vyloučena pro neprospěch. Její táta nechtěl "dotovat kavárny", chtěl, aby z dětí něco bylo. Věra Čáslavská také zapomněla zmínit, že kvůli "2000 slov" Josefa propustili z armády. Až v roce 1990 byl rehabilitován.  O protekci a umetání cestiček ví vlastně každý své. Různé názory na výchovu dětí byly hlavním důvodem rozvodu.

V tom článku kromě kapitoly o slávě, kterou uznáváme a Věře Čáslavské ji přejeme, nebylo ani slovo pravdy.

Na onu osudnou diskotéku se za Martinem zastavil, aby mu nabídl doučování na reparát z maturity. Popisovat onu tragédii jako hospodskou rvačku je nehorázné.

Helena Nejezchlebová, tanečnice Lieskovana, uvedla do protokolu: "Není pravda, že by do mne Josef Odložil při  tanci strkal. Mne konkrétně nijak Odložil starší neobtěžoval. Mne vůbec nijak neobtěžoval."

Také vina Lieskovana nebyla při soudním jednání vůbec prokázána. Ortostatickým šokem v životě Josef Odložil netrpěl - to je výmysl Věry Čáslavské.

Zato smrtící rána ozbrojenou rukou boxerem po sedmiletém výcviku v bojových sportech byla potvrzena mnoha svědky z nichž uvedu alespoň tři.

Kateřina Dobiášová: "Viděla jsem mladíka (následuje popis oblečení a postavy), který pěstí jednou ranou praštil do tváře staršího muže, kdy tento muž ihned po této ráně upadl na zem, kdy padal na záda směrem ke dveřím. Pak jsem hned viděla, že mu z hlavy teče krev."

Martina Oříšková: "Viděla jsem zcela jistě pěst, byla to pravá ruka. Bylo to přímo trčení ruky proti osobě. Nevšimla jsem si, že by pan Josef Odložil někoho obtěžoval nebo se nevhodně choval."

Pavel Ondruš: "Já jsem přesně viděl sevřenou pěst Martina, nešlo o odstrčení, šlo o úder z nápřahu ta rána na obličej Josefa Odložila byla vedena z běhu. Jak běžel, tak se asi 3 m před Josefem Odložilem rozpřáhl a velkou silou ho udeřil. Bylo to z běhu, ten muž se zastavil asi krok za Josefem Odložilem, který již ležel a asi kousek odskočil dozadu. Ten útočník překročil Josefa Odložila, postavil se ke dveřím, tam jsem mu viděl do obličeje, poznal jsem, že je to mladý Odložil. Josef Odložil spadl na záda. Spadl jako prkno. Znovu říkám připažil a spadl jako v křeči. On jako by po té ráně ztvrdnul. Předtím měl ruce volně podél těla. Tu ránu hodnotím jako velmi silnou, velkou, intenzivní."

I ostatní svědci uvádí, že spadl jako deska, jako kláda.

V tom má VěraČáslavská pravdu, že "padal jako podťatý strom". A to proto, jak bylo lékařsky prokázáno, padal už v bezvědomí, po ráně Martina měl tak zraněný mozek a masivní krvácení, že by mu nepomohlo ani, kdyby spadl do peřin, ani kdyby ho hned operovali. Zranění bylo totiž způsobeno ranou a ne pádem. Na to je několik odborných lékařských posudků.

Helena Nejezchlebová a Jaroslav Lieskovan do protokolu uvedli, že Martin měl boxera - z obsáhlých znaleckých posudků uvedeme  jen pasáže o boxeru.

MUDr. VaverkaCSc. Operační protokol:

"Zhmoždění mozku, nitrolební krvácení, tržná rána hlavy, zhmoždění v obličeji. Čtyři souběžné exkoriace se zhmožděním na tváři levé." (exkoriace až druhý stupeň zranění za erosemi)

V pitevním protokolu 35 dní od zranění primář MUDr. Leo Tichý popisuje kromě jiného podkožní hematomy obličeje. Jak asi musely být hluboké ony 4 souběžné exkoriace se zhmožděním, když byly zřetelné ještě 35 dní od úrazu?

Prof. MUDr. František Hanzal DrSc. soudní znalec z oboru neurologie:

"Povaha těchto poranění nasvědčuje působení intenzivního násilí - prudkého úderu do levé poloviny hlavy tvrdým nástrojem - vzhledem k okolnostem úrazu nejspíše pěstí ozbrojenou boxerem, jak dává usoudit tržně zhmožděná rána na pomezí levé temenní a spánkové kosti. Následky prudkého posunu mozkového kmene jednoznačně vysvětlují toporný pád k zemi, v bezvědomí a bez obranných reflexů."

PaedDr. Josef Přibyl - znalec v oboru odvětví provozování sportu:

"Martin Odložil absolvoval výcvik a trénink v oddíle juda Association clubu ve Spartě Praha, věděl a znal tzv. místa na těle člověka, kde lze úderem zneškodnit protivníka, případně zeslabit jeho obranu. Z prostudované dokumentace usuzuji, že při úderu Josefa Odložila použil Martin Odložil za účelem větší účinnosti a razantnosti úderu zpevňující předmět do sevřené ruky v pěst. tzv. boxer, zanechal lokálně oddělené zhmožděniny, které by nevznikly při úderu pěstí."

Mjr. František Kollman - mistr sportu, místopředseda komise JUDO sportů, nositel 5-ti danů judo, 6-ti danů jiu-jitsu, zkušební komisař pro trenéry:

"Podle dokumentace zhodnocuji, že takové zhmožděniny nasvědčují úderu boxerem typu klasik. Úder boxerem v pěsti na lebeční část hlavy v pohybu útočníka. Konečná fáze minimum těžký otřes mozku, bezvědomí a krvácení do mozku s následkem smrti."

Prof. PhDr. Vladimír Karas DrSc. - odborník na biomechaniku:

Velmi složitý a náročný posudek se závěrem: "Za primární příčinu poškození lebky Josefa Odložila nelze pokládat prostý pád na záda např. po doteku či odstrčení. Tomuto zcela odporují lékařsko-pitevní nálezy na obličejové části hlavy musím konstatovat, že použitá intenzita násilí proti Josefu Odložilovi byla vysoce mechanické intenzity a s rozsáhlým následným nitrolebním krvácením a strukturálními změnami."

JUDr. Zdeněk Náchodský - soudní znalec v oboru kriminalistika, odvětví se zvláštní specializací sebeobrana, služební zákroky, vedení boje zblízka:

"Tržně zhmožděná rána occipit vlevo, čtyři souběžné exkoriace s pohmožděním na tváři levé nasvědčují úderu vedenému pravou rukou oblečenou „prsteny" nebo boxerem. Při použití „prstenu" či boxeru byl úder vzhledem ke zmenšení kontaktních dopadových ploch velmi tvrdý a zanechal výše uvedené ranivé stopy. Prsteny, boxer jsou zákeřné ruční zbraně, které lze nosit přepravovat i držet v pohotovostní poloze skrytě či poloskrytě, takže napadená osoba nemá o jejich existenci až do zahájení útoku nejmenší tušení."

Doc. PhDr. Ivan Fojtík CSc. FTVS UK - katedra technických a úpolových sportů:

"Způsob vzniku souběžných exkoriací je úderem pravou pěstí opatřenou tzv. boxerem. Člověk provozující některé z bojových sportů po dobu několika let, zná citlivá a snadno zranitelná místa lidského těla i důsledky jejich zasažení sportovci věnující se bojovým sportům jsou poučeni o etice a právních důsledcích svého jednání. Pokud se konfliktní situace mezi muži řeší krajním způsobem, je cílem ¾ všech případů hlava, kterou útočníci nejspíše považují za centrum osobnosti napadeného."

Ing. Petr Koktan - soudní znalec z oboru kriminalistické mechanoskopie:

"Uvedené skutečnosti plně potvrzují že zhmožděniny - otlaky v levé tváři osoby, byly vytvořeny pevným předmětem zaoblených tvarů s několika výstupky v rozteči min. desítky milimetrů této charakteristice jako předmětu odpovídá boxer nebo prstýnky."

Bc. Jaromír Doležel - diplomovaný trenér bojových umění - FTVS UK:

"Obviněný Martin Odložil Josefa Odložila fyzicky napadl a zranil úderem pěstí zpevněné pomocí tzv. boxeru do obličeje. Teoreticky i z vlastní dlouholeté praxe v oblasti bojových umění vím, že jedním z nejčastějších a zároveň velmi podceňovaným způsobem útoku je úder pěstí do obličeje (nejen holou rukou, ale i za pomocí různých pomůcek), je svou nebezpečností srovnatelný s běžnými ozbrojenými útoky včetně střelných zbraní. Vždy lze předpokládat těžké újmy na zdraví."

Česká muay-thay asociace:

Byl to těžký K.O. na hlavu.

Další fundovaný odborný posudek vypracovala Česká muay-thai asociace - CMTA, která na své schůzi společně prostudovala dokumentaci. Posuzování byli přítomni Jan Dominec - výkonný prezident CMTA, Petr Macháček - Čestný prezident CMTA, prez. České asociace ultimátních zápasů, trenér státní reprezentace, v minulosti i aktivní závodník Rudolf Vácha - trenér státní reprezentace thajského boxu, valetudo, v minulosti aktivní závodník v zápasu judo Jan Vávra - trenér státní reprezentace thaj boxu, trenér valetudo, v minulosti ligový boxer:

"Všechny podklady pro naše závěry čerpáme z naší dlouhodobé praxe, jednomyslně jsme se shodli, že rány, které jsou patrny na tváři, nejdou způsobit holou rukou a ani zatnutou pěstí. Nikdy nelze dosáhnout holými klouby takto pravidelné kresby 4 souběžných čar. Bylo-li toto zranění způsobeno úderem ruky, musela být opatřena boxerem nebo jiným tvrdým předmětem. Z našich bohatých zkušeností si troufáme tvrdit, že útok z rozběhu na nechráněnou část hlavy s rukou opatřenou boxerem rozhodně může způsobit stav bezvědomí a přivodit velmi vážné zranění."

Doc. M. Hirta ředitel soudního lékařství v Brně z ústavního posudku:

"Působení více či méně tupého násilí většinou předmětem s tvrdším povrchem nelze vyloučit i tupější hranu. 4 souběžné exkoriace - působení předmětu se zřetelně vystupujícími nerovnostmi na povrchu je zcela vyloučeno, aby mechanismus jejich vzniku byl jiný než působení přímého násilí."

VěraČáslavská píše,že: "V naší kauze se stalo velmi mnoho závažných pochybení." To ano, ale zcela naopak ve prospěch útočníka a v neprospěch všech poškozených. Je to jak podle starého českého přísloví: "Zloděj volá, chyťte zloděje!" Vše na co poukazuje Věra Čáslavská bylo právě naopak. Absolutní bezmocnost poškozených. Začalo to tím, že byl vydán striktní oficielní zákaz jakékoliv fotodokumentace zranění Josefa Odložila.

Povinnost zajistit foto a video-dokumentaci měla policije (§113 odstavec 2 trestního řádu) obrazovou dokumentaci těchto stop bylo nutné zarchivovat zvlášť, když orgány činné v trestím řízení věděly, že ve výpovědích 2 svědků nezávisle na sobě, aniž se jich kdo na to ptal, se zřetelně hovoří: "Martin Odložil měl při úderu na ruce boxera."!

Kdo měl tu moc a postavení, že v rozporu se zákony ČR vydal zákaz fotodokumentace. Až 10 dnů od zranění se našla jediná odvážná, statečná a čestná duše - MUDr. Kateřina Přikrylová, která tajně Josefa Odložila vyfotografovala.

Absolutní bezmocnost pociťovali poškození. Přes několikeré opakované prosby a žádosti nebyl pozván k soudu ani jeden  ze 14 zpracovatelů odborných znaleckých posudků. Jednalo se o vyhlášené a uznávané odborníky, kteří každý z hlediska své profese vypracovali své vysoce odborné posudky a chtěli je u soudu obhájit. Všichni marně čekali na své předvolání ani v jednom případě nebylo vyhověno. Nebylo vyhověno ani státnímu zástupci. Obžalovaný Martin Odložil však doplnění dokazování nenavrhoval, bylo v jeho zájmu soud co nejrychleji ukončit a neriskovat zauzlení procesu.

Dokonce ani u odvolacího soudu v Olomouci, kde se odvolal Martin Odložil, nebylo vyhověno krajskému státnímu zástupci JUDr. Karlu Studenému:

Navrhl "Doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru biomechaniky ke zraněním obličeje poškozeného. V závislosti na závěrech vypracovaného ústavního posudku z odvětví soudního lékařství, kde znalci zmiňují, že tato zranění mohla být způsobena předmětem s nerovným povrchem. Tímto způsobem se dalo objasnit, zda obžalovaný na poškozeného nevedl útok rukou zpevněnou nějakým předmětem, když tomu nasvědčují některé ze svědeckých výpovědí a další písemné důkazy."

I žádost krajského státního zástupce JUDr. Karla Studeného byla marná.

Všichni pozůstalí neměli vůbec žádné právo se odvolat či dovolat. V.Č. píše "Věřím, že můj syn příjme tento rozsudek s pochopením, už si toho užil dost." Opravdu dost zloby, zášti, nenávisti, se kterou byl vychováván ve vztahu ke svému otci, který mu byl stavěn jako nepřítel. Nebýt této výchovy, nemusela by se tato tragédie vůbec stát.

Věra Čáslavská píše, že měla potřebu to aspoň jednou na rovinu vyslovit. Lidé to od ní slyšeli a četli opakovaně několikrát. Je osudová chyba, že si myslí, že tím svému synovi pomáhá. Nenapravitelně se prohřešuje na jeho charakteru. Doufáme, že jako dospělý už nebude těmto zvrhlým a zvráceným manipulacím podléhat. Bude to jediná jeho záchrana, aby se netopil ve špatném svědomí.

To, co Věra Čáslavská v rozhovoru uveřejnila není nic jiného než žumpa špíny, pomluv a lží ani pro jedno tvrzení nemá doklad, spoléhá jen na minulou slávu. Kdyby zůstala jen u ní, dobře by udělala. Byla a zůstala by slavná, ale teď se neodčinitelně znovu a znovu prohřešuje na svých dětech i na celé české veřejnosti. Je neomluvitelné a nedůstojné oprašovat svou dřívější slávu kopáním do mrtvoly otce svých dětí.

Věra Čáslavská končí tu snůšku lží větou: "Teď už s pánem bohem můžu v klidu třeba i umřít." Tak to tedy ne. Přejeme jí hodně dlouhý život, aby stihla pykat za všechny ty lži, pomluvy a hanobení, které šířila mezi svými nejbližšími.

A ať ji tíží svědomí za to, jak se zpronevěřila na svém synovi a celé české veřejnosti.

Na závěr znovu připomeneme názor amerického psychologa R.A. Gartnera na podobné chování rodičů a popouzení proti tátovi, jaké uplatňovala Věra Čáslavská na svých dětech: "Motivace rodiče k popouzení proti tomu druhému vychází z destruktivních stránek lidské povahy. Ze msty, nenávisti, agrese, závisti, potřeby najít vnějšího nepřítele, uspokojení mocenských tužeb a potřeby naprosto vlastnit dušičku dítěte."

Když si nechá paní Čáslavská vysvětlit, co syndrom zavrženého rodiče může způsobit na dětech, možná přijde na to, co vedlo syna Martina k tomu, že vztáhl ruku na vlastního otce.

sestry Josefa Odložila

Miloslava Ševčíková

Marie Jakubiková