Reakce Doc. MUDr. Antonína Pařízka, CSc. na lži Věry Čáslavské v Reflexu

 

Vážení,

dovoluji si Vám zaslat reakci na článek o Věře Čáslavské v Reflexu ze dne 21.1. 2010. Obvykle nemám ve zvyku písemně reagovat na cokoliv, ale nehoráznost tvrzení, která popisují osobnost J.Odložila byla tak obrovská, že činím vyjímku.

S pozdravem

Doc. MUDr. Antonín Pařízek, CSc.

Gynekologicko-porodnická klinika 1.lékařské fakulty UK a VFN v Praze
Apolinářská 18, 128 51 Praha 2
+420 224 967 198
parizek@porodnice.cz
www.porodnice.cz

 

Text reakce Doc. MUDr. Antonína Pařízka, CSc. v plném znění:

 

V. Čáslavská se chová hluboce nesportovně...

V roce 1973 jsem byl přiveden do atletického klubu AC Sparta Praha a čirou náhodou přidělen do skupiny mílařů, které vedl a trénoval Josef Odložil. J. Odložil jako zkušený trenér během velmi krátké doby rozpoznal moje vlohy, a proto jsem přestoupil do skupiny sprinterů. Na letenském stadiónu jsem strávil několik desetiletí sportovně, ale i společensky bohatého života. Atletika v té době bývala vysokoškolským sportem. V šatně se pak probíraly snad všechny vědní disciplíny a jejich obory.

A ještě další náhodou jsem se opět dostal do těsné blízkosti J. Odložila. Protože začáteční písmena našich příjmení jsou v abecedě za sebou,  jsme měli více než čtvrt století vedle sebe i šatní skřínky. Téměř denně jsme se potkávali, a nejen se zdravili, ale společně všechno možné probírali.

Později, když jsem za AC Sparta Praha závodil v kategorii dospělých, doprovázel nás J. Odložil po celé ČSSR a dělal trenérský dohled na nejrůznějších akcích. Měl jsem k tomuto člověku neskonalou úctu, a to nejen pro jeho dřívější výkony, ale pro jeho neobvykle čistý charakter. Byť jsme neměli téměř nic společného, postupem doby mezi námi vznikl zvláštní vztah, který bych s odstupem času nazval vztah „otce a syna". J. Odložil sledoval, zda se stačím věnovat vedle sportu řádnému studiu medicíny, zajímaly jej termíny mých zápočtů a výsledky zkoušek. Pamatuji se, jak nevěřícně kroutil hlavou, že jsem vedle prvoligového závodění dokázal vystudovat s „červeným diplomem".

Musím se přísně ohradit proti mnoha tvrzením paní V. Čáslavské, která zveřejnila ve svém rozhoru v Reflexu 21. ledna 2010. Chápu paní Čáslavskou jako matku, bojuje za svého syna. Ale v této obraně volí zbraně, které jsou nesportovně podlé. Očividně se snaží o vytvoření alibi, které má pomoci retušovat příběh, který od počátku připomíná antickou tragédii. Fotografie J. Odložila se svojí ženou na vrcholu slávy a jeho bezvědomí na oddělení ARO s otiskem úderu kovovým boxerem na tváři byly svého času otištěny snad ve všech našich tištěných médiích.

Za celou dobu, co jsem J. Odložila znal, jsem jej nikdy neviděl v podnapilém stavu, kdy by neměl svoje chování pod kontrolou. Byl naopak téměř příkladem asketického přístupu k životu a to samé vyžadoval i od svých svěřenců a  svého okolí. Už vůbec nikdy jsem u něho nezažil popisované kolapsové stavy. V textu opakovaně používaný odborný termín - ortostatický kolaps - je porucha vědomí, která vzniká krátce po vertikalizaci, při rychlé změně polohy těla z lehu do stoje (méně často sed - stoj nebo leh - sed). To nikdo v klubu nezažil a jistě se tak nestalo ani  na popisované diskotéce. Odložil byl člověk kypící fyzickým i duševním zdravím,  téměř denně se svými svěřenci doprovodně běhal a po trénincích neúnavně hrával na Letné fotbal.

Srovnávat medailové úspěchy v gymnastice a v lehké atletice je velmi ošidné. Mílařské tratě běhají na světě milióny lidí na všech kontinentech. Z jednoduché matematiky je zřejmá obrovská konkurence. To nelze vůbec tvrdit o sportovní gymnastice. Proto již pouhá účast ve finále na olympiádě v téměř vysokohorském Mexiku (přecházím Odložilovo olympijské stříbro v Tokiu, 1964) je ještě i dnes hodnocena jako velký sportovní výsledek. Naznačeně formulovaný pocit méněcennosti u J. Odložila je proto jen další falešný argument paní Čáslavské. Neprojevil se u něho nikdy ani náznakem. Stejně jako jeho údajná agresivita.

Paní Čáslavská sází jen na obtížně prokazatelná obvinění, která mají očividně za cíl pošpinit nebo alespoň dát veřejnosti důvod k pochybnostem. Kdy jindy se pozná psychologie člověka než ve stresu? Toho bývá ve sportu nepřeberně. Existují desítky lidí, kteří potvrdí, že J. Odložil nebyl nikdy fyzicky, dokonce ani verbálně agresivní či impulzivní. Byl zásadový, a to je velký rozdíl a dnes spíše pozitivní charakterová vlastnost.

Tvrzení o absenci intervence stran prezidentské milosti se vůbec nezakládá na pravdě. O snaze V. Čáslavské, poradkyně prezidenta republiky, zajistit pro svého syna beztrestnost se totiž hovořilo měsíce předem. Byl to dokonce důvod, proč jsem psal již jako předseda AC Sparta Praha do prezidentské kanceláře, aby V. Havel svoji milost skutečně pečlivě zvážil, resp. neuděloval. Nestalo se tak. Pikantní na celé záležitosti bylo, že v době svého omilostnění Martin Odložil ostentativně provokoval na Letné a vlastně tak dával najevo, že bylo vše dobře zařízeno. Sportovní přátelé zesnulého toto floutkovské chování, stejně jako předem avízovanou prezidentskou milost hodně těžce nesli.

Věra Čáslavská má pravdu jen v jedné věci. Kdyby se J. Odložil jen na chvíli probral z hlubokého bezvědomí, tak by účast syna na svém napadení neuvedl. Byl to čestný muž, své děti měl neskonale rád a jako otec by za ně bojoval i on.

Doc. MUDr. Antonín Pařízek, CSc.